Úvod

Tak si myslím, že kniha a člověk, to k sobě patří snad ještě víc než člověk a pes. A že o pejscích se říká, že to jsou nejlepší přátelé člověka. Kniha je také přítel. Pobaví nebo sdělí moudro, navíc se nemusí venčit, nečeká misky granulí a nemusí se jí otírat tlapky. Stačí vsunout do kabelky či do tlumoku a je vždycky po ruce. Bohužel, v dnešní době jí silně vytlačuje televize a internet, takže za několik generací to asi bude někdei v muzeu stejně kuriózní exponát, jako dnes drbátka na vši či pasti na blechy našich urozených předků. Než na to dojde, budou se možná jednotlivé výtisky vyvažovat zlatem. Už dnes, když navštívím knikupectví, mám pocit méněcennosti, že s sebou nemám zlatou kreditku, neboť snad jen takto obdařený člověk si tam může po libosti vybírat. Naštěstí existují antikvariáty a veřejné knihovny. Protože čtení, vážení lidé, to není mučení, to je lidská výsada! Tu a tam tady budu o některých knihách vyprávět, třeba si to někdo přečte a možná se i namlsá natolik, že po některé z nich jednou sahne sám!