Nenávidím a miluji

Víceméně náhodou se mi dostala do rukou kniha od Valji Stýblové, nazvaná Nenávidím a miluji. Vydání pochází z roku 1969 a podle průvodního slova na přebalu soudím, že to je vydání první. Název je doslovným překladem veršů římského lyrika Gaia Valeria Catulla "Odi et amo" a přesně o to v příběhu také jde. Tvrdit ovšem, že děj knihy pojednává o nezlomné lásce stárnoucího středoškolského profesora ke své studentce a pozdější manželce Magdaleně, zatímco Magdalena je nespokojená coura, co mu podvrhne cizí dítě a po několika nevěrách mu nakonec podrazí nohy svým útěkem do zahraničí, to by bylo příliš jednoduché. Profesor, již starý pán, vypráví celý ten příběh doktorovi, svému bývalému žákovi. A s odstupem let při té rekapitulaci zjišťuje, že i sám udělal v tom podivuhodném vztahu s velmi mladou ženou mnoho chyb. Přesto sice nenávidí, ale i miluje Magdalenu až do hořkého konce - a ten je skutečně překvapivý, protože spisovatelka důmyslně graduje své vyprávění tak, že čtenář teprve při několika zbývajících stránkách pochopí, co je vlastně mladý doktor a ochotný posluchač zač - a co se stalo s Magdalenou. Valja Stýblová pracovala sama jako lékařka, konkrétně byla docentkou neurologie a ve volném čase se věnovala literární činnosti. Napsala ještě knihy Mne soudila noc (její prvotina), Moje velká láska a Dopis Kláře. S hanbou přiznávám, že jsem ani jednu z nich nečetla.