Velká neznámá

Právě jsem dočetla knihu od Archibalda Cronina Velká neznámá. Cronina mám ráda, jeho Hrad mistra kloboučníka pokládám za jedno z mistrovských děl beletrie, potěší i Příběhy z černého kufříku. Velká neznámá je příběh trochu tajuplný a hodně pochmurný, jak už to tak Cronin dovede. Hlavní postavou je mladý Pavel Mathry, student, který doufá, že jednoho dne se sám stane učitelem, aby ulehčil život své sedřené mamince, vdově. Ze stejného důvodu si o posledních prázdninách sežene práci, kde ale musí předložit rodný list. Po týdnech podivného mantčina chování a vykrucování, kdy rodný list není k nalezení, musí se nakonec dozvědět pravdu, kterou z lásky k němu matka celá léta tajila. Není vdova a on není poloviční sirotek. Otec žije - či spíše živoří - ve vězení, protože byl před patnácti léty odsouzen pro vraždu na doživotí. Pavel je otřesen, vzpomínky na veselého, podnikavého otce nepřipouštějí možnost, že by mohl být vrahem. Jemný, nepříliš praktický chlapec se pustí po stopách dávného zločinu, naráží však na překážky z míst nejvyšších, nikomu z tehdejších zúčastněných by se totiž nehodilo, kdyby se po létech měl prokázat justiční omyl. Čtenář brzo pochopí, že otec Mathry byl v mládí sice trochu lehkomyslný a do větru, ale že tenkrát nevraždil. Všechny stopy vedou k člověku, který požívá ve městě neomezené úcty. Pavel však musí vynaložit všechny síly, aby své předsevzetí dotáhl do konce. Bez pomoci jiných by se mu to nikdy nepodařilo, dozrává v tom boji v muže, odhazuje maloměstské předsudky vůči dívce, jejíž čest byla pošpiněna. Největší boj však nastává, když je otec Matrhy osvobozen a rehabilitován. Patnáctileté vězení se na vcelku příjemném člověku nepevného charakteru tvrdě podepsalo - místo dávného veselého tatínka je vedle Pavla chamtivý, nenávistný, hrubý muž na prahu stáří. A Pavel ještě jednou, už docela sám, musí v této situaci nalézt jediné správné řešení.