od úterka do soboty

Mezi nepřeberným množstvím knih, které mi v dětství a v létech dospívání prošli rukama, vzpomínám na malou knížečku, kterou napsala česká autorka Alena Santarová a jmenovala se Od úterka do soboty. Tu jsem měla moc ráda a četla jsem ji několikrát, s oblibou jsem ji vláčela s sebou na prázdniny tak dlouho, až se mi ji nakonec podařilo někde ztratit. Od té doby jsem ji nikde koutkem oka nezahlédla, snad tenkrát vyšla opravdu poprvé a naposled. Nevím proč, protože to byl příběh v duchu detektivek pro děti, srovnatelný s příběhy o Kalle Blomkvistovi a jím podobným. A ani ideově dlouhé roky nemohl nikomu vadit, protože byl dobře naroubovaný na tehdejší poměry. V lese za městečkem vznikl pořár a všichni jsou přesvědčeni, že to zapálily neopatrné děti, když se vraceli večer v lampiónovém z bramborové brigády. Jenomže malý Martínek, který byl nemocný a tak se nudil a koukal z okna, viděl ještě něco navíc. Dlouho to ovšem nechce povědět ani svému velkému kamarádovi od SNB, protože by prasklo, že neležel v postýlce, jak měl nakázáno od babičky. Vedle Martina se ovšem rozehrávají příhody okolo starších školáků, z nichž někteří jsou poctiváci a jiní zase ne, jak už to bývá.