Čisté radosti mého života

Málokterá kniha vlévá do mého srdce tolik blaha, jako příběh českého spisovatele Jana Šmída, který výstižně nazval Čisté radosti mého života. Je vtipný, roztomilý, má spád a přitom nepostrádá značnou dávku ryzího člověčenství. Dobrácký Nat Jessel cestuje po kraji se svým autem a živí se prodejem oblečení (příležitost pro každého), jak často dodává, protože příběh vypráví on sám. Jednou ale v nočním ležení narazí na lvici. Bojí se jí, samozřejmě, ale lvice je ochočená a evidentně nemíní zůstat v pustině sama. Doslova se nacpe k Nattovi do auta - a on nemá to srdce jí tam nechat. Od té chvíle jezdí tedy ve dvou a prožívají spolu spoustu epizod žertovných i nebezpečných, bez ohledu na to, že Nattův šéf Haskett je značně proti tomu, aby se jeho cesťák někde producíroval se lvicí jako cirkusák. Do příběhu patří také Haskettova dcera Virginie, kterou Nat zná celé roky a poslední dobou se mu náramně líbí, jenomže ona je společenská mladá dáma a on si libuje ve svém srubu v lesích, daleko od lidí. Pěkná Sally Baxterová je mu bližší, takže málem zůstane v jejím domě a vede s ní krám, jenomže mladá vdovička má srdce pěkně okoralé, když jde o Eileen, (jak se jmenuje lvice) a Nat je zase na straně čtvernohé krasavice. Vedle lvice je v příběhu řeč i o vlcích a zvlášť o jednom malém vlčkovi, o jedné nešťastné staré dvojici a o zločinci, který chtěl přestat být zločincem... prostě, Nattovo dobré srdce dostane pořádně zabrat, když chce mezi tím vším zůstat člověkem. A že je to příběh napsaný, má i šťastný konec, protože jednou najde Natt svůj srub uklizený a čeká tam na něj... hádejte kdo?