Třináctá komnata

Miluji příběhy od Vladimíra Neffa. Jeho pětidílná sága, začínající ( i pro televizi kdysi zpracovanými) Sňatky z rozumu, si oblíbila i moje matka. Kupodivu ale nikdy nepřišla na chuť jeho Třinácté komnatě, přestože ta se před léty dokonce dočkala filmového zpracování. Nevím, co mé rodičce vadí. Příběh je trochu fantaskní, pravda. Když si vycmrndlá Blanka najde po přestěhování do nového bydliště kamaráda Kosťu a on ji zasvětí do své hry na osud, obě děti netuší, co se v jejich rodinách stane. Ona žije v elegantní vile s milujícím tatínkem chirurgem a velmi odtažitou matkou, které služebná říká "komtesa", on má otce advokáta a místo dávno zesnulé maminky tři starostlivé tetičky. Jenomže do příběhu patří i jiní lidé - švidravý zahradník Mudrus, opravdový princ nebo třebas zvědavý pekař, s očičky jako dvě borůvky. Když se ovšem objeví i poněkud excentrický doktor z daleké ciziny a chirurg Kalista je zavražděn, Blanka s Kosťou jsou zděšeni - tohle snad způsobili oni svoji hrou? Jen proto, že ve hře spřádali vymyšlený příběh je náhle krásná Blančina matka Kateřina komtesou Marbachovou a současně i i ženou, obviněnou z vraždy manžela? Advokát ze sousedství ji bude rád zastupovat, otázkou ovšem je, zda není předpojatý, protože je už dávno do krásné paní zamilován. Blance a Kosťovi by bylo velmi po chuti, kdyby se stali nevlastními sourozenci, jenomže jsou tu ve světě dospělých bez práva rozhodování. A tak jak to všecno dopadne zůstalo na autorovi...