Boj o ostrov

Mezi knihami pro děti a mládež nesmím zapomenout na příběhy, které napsal Artur Ransome. Ačkoli vznikly před druhou světovou válkou, dodnes neztrácejí nic ze svého půvabu. Voní sluncem a a vodami anglického jezera Coniston a není divu, autor byl námořník na odpočinku a téma vody, byť i sladké, mu bylo blízké. Inu, v důchodu každý po svém - někdo pije, někdo žije. Knih se stejnou tématikou napsal Ransome celkem třináct a mne dodnes mrzí, že jsem je všechny nečetla. Jelikož ale v každé jde o ucelený příběh, alespoň nemám mezery v ději. Knihy jsou poitavé zejména tím, že jako hlavní hrdinové v nich vystupují děti.Nejvíc mne oslovila první část, která u nás vyšla pod názvem Boj o ostrov. (Původní název zní Vlaštovky a Amazonky). Nedávno jsem si přečetla recenzi od pana Pecinovského, který se nad změnou titulu lehce kaboní a ten český mu připadá nevýstižný, protože prý se v knize nikde o ostrov nebojuje. Ohó, pane, buď máte krátkou paměť nebo už jste duší stár! Já si naopak ještě po čtyřiceti letech moc dobře pamatuji, že o ostrov Divokých koček se na stránkách knihy bojuje dost urputně a dlouho. To jen vám už asi nepřipadá být bojem, když se skupina dětí vkrade do stanového tábora druhé skupiny, rafičí tam výhrůžné cedulky a pořádá noční přepady...přesně to se totiž skoro v půlce knihy děje. Ostrov totiž považují za své výsostné území jak čtyři sourozenci Walkerovi, kteří si říkají Vlaštovky, tak dvojice sester Blackettových, čili Amazonky. Samozřejmě, nakonec uzavřou příměří, spřátelí se a další prázdninové dny tráví společně. A samozřejmě, ty dny si musí okořenit akcemi, které podle dětských představ přesně v námořnickém duchu zavánějí dobrodružstvím!