Wetemaa

Někdy ráda sahnu po knižním žánru, který mnohé lidi nechává chladnými - po fantasy! Nevím, co kdo proti tomu žánru má, je to pohádka pro dospělé a v každé knize lze poznat většího či menšího mistra spisovatele, co a jak si důmysleně vycucá z prstu a sepřede. Četla jsem mizerné fantasy a průměrné fantasy a musím přiznat, že na stupínek nejlepších bych posadila knihu Wetemaa, jejímž autorm je jistý Adam Andres. Mimochodem, kdosi mi tvrdil, že je to jen pseudonym a že se za ním skrává mladá žena, dokonce prý české národnosti. Pokud je to pravda, je v pohádkaření lepší než Božena Němcová, protože ta své příběhy pouze posbírala po pamětnících a sepsala, zatímco tato duše si je vymyslela docela sama. Koho by zajímalo, co vlastně znamená slovo Wetemaa, v příběhu je to prastará kniha, v níž jsou zaznamenávaná různá moudra neviditelnou rukou Osudu. Pídí se po ní král Gudleifr, protože jen z ní může vyčíst, jak sjednotit zemi Éllad. Protože však sám takový úkol vykonat nemůže, potřebuje zverbovat skupinu družiníků, kteří se pro Wetemau vydají do pohoří Dankardu... A jak to v takových případech bývá, všechny přitom čeká spousta nepříjemností. Příběh je dobře vykombinovaný, jednotlivé postavy velice živé, dialogy dokonalé a i když všichni hrdinové jsou vlastně neustále jednou nohou v hrobě, je v knize chvílemi i tolik humoru, že jsem se nahlas řehonila. Jen bych na adresu autora ráda řekla: Milý Adame Andresi, jsme v Čechách, tak proč píšeš pozpátku, jako Židé?" Kniha už se dočkala několika "pokračování", ale jako to někdy autoři rádi dělají, jednotlivé příběhy se mnohde vracejí do historie, takže když dočtu knihu a zjistím, že se na jejích stránkách právě oženil princ, jehož kosti ve Wetwmae po mnoha staletích tak usilovně hledali, malinko mne to rozladí! Ale to nic, já si to čase nějak rozkóduju, jak to vlastně jde za sebou!