Měsíční kámen

Myslím, že už jsem se zmiňovala o autorovi Wilkie Collinsovi v souvislosti s jeho knihou Měsíční kámen. Abych se přiznala, daleko raději mám jeho Ženu v bílém. Ačkoli autor je označován za zakladatele světového detektivního románu, v tomto příběhu se s kriminální skutky proplétají velmi těsně s romantikou. Příběh je podle autorova zvyku poskládán z několika různých vyprávění a jen velmi zjednodušeně by se dalo říci, že v něm jde o lásku chudého učitele kreslení ke krásné a urozené Lauře. Ono o ni samozřejmě jde, ale pokud se k tomu ve viktoriánské Anglii přidá ještě částečně pomatená hrdinčina dvojnice, pohodlný a hypochondrický strýček a zlotřilý urozenec, který se o ni naléhavě uchází, je na malér zaděláno a nepomůže v tom ani důvtipná nevlastní sestra. Strýček totiž pro klid v domě provdá Lauru za urozence, ten ale není vůbec tak zamilovaný, jak se zprvu tvářil, už vůbec ne tak zámožný, za patami má neustále ne příliš příjemného italského hraběte a navíc zjevně skrývá nějaké tajemství, o kterém neví nikdo jiný než pomatená žena v bílém oblečení. Čtenář samozřejmě od začátku tuší, že to nakonec musí všechno dopadnout dobře, ale jak se příběh čím dál víc zamotává, jde mu z toho dost hlava kolem a snad právě proto se tato kniha tak pěkně čte.

kdoví, jak je to vlastně s jeho