Zajatci Pardálí soutěsky

Po mnoha létech se mi v antikvariátu dostala do rukou kniha Vachtanga Ananjana Zajatci Pardálí soutěsky. Z nostalgických vzpomínek jsem ji koupila a ze stejných pohnutek - no, přečetla, to by asi bylo silné slovo, ale prolétla okem, abych si upamatovala obsah. Příběh je z Arménie a jde o to, že skupina dětí se na podzim vydá na nevinnou výpravu do hor, nečekaně ale napadne sníh, cestu zatarasí laviny a ztracené děti se psem musí ukázat, zda si v takové situaci dovedou poradit. Prostě je to taková varianta na Dva roky prázdnin, zde ovšem děti nejsou na ostrovu hojnosti. Příběh je dost naivní, chvílemi se tam připomínají klišé jako že pionýr nezklame a tak podobně, ale vcelku musím s odstupen času prohlásit, že takových tendenčních šplechů je tam poměrně málo a čte se to dobře. Nám knihu doporučila učitelka ve škole - měli jsme přečíst a napsat elaborát o nějaké knize od sovětského autora a ta rozumná žena pro nás v tomto punktu patně svým doporučením učinila co mohla. Ani dnes není ztrátou času vzít tuto knihu do ruky, ale pozor, je hodně tlustá a neforemná!