Potomci skytů

Jak si tak vzpomínám, mezi dětskými knihami, které jsem kdysi četla, byla jedna, která by mohla zaujmout i dnešní začínající čtenáře. Jmenovala se Potomci Skytů, napsal ji Volodymir Vladko, sovětský spisovatel z Ukrajiny a v roce 1963 vyšla v edici Knihy odvahy a dobrodružství. Tajemný příběh začíná docela všedně - skupinka vědců se vydá na průzkum neprobádané jeskyně. Když si při závalu trochu vypomohou dynamitem, octnou se v obrovských prostorách a postupně zjišťují, že se octli ve zcela specifickém a uzavřeném světě, kde žijí - jak napovídá název knihy - původním primitivním životem potomci dávných Skytů. Bydlí ve stanech, utlačují otroky, s bázní poslouchají svého šamana... Čtyři vědci a pes jsou z toho jurodiví, nicméně se jim podaří zaplést do děje, když se skytští otroci právě vzbouří. Autor zřejmě o Skytech leccos věděl, navíc má kniha spád, bohužel se v ní také objevují jisté nepřesnosti a vysvětlitelnosti, jak se občas v takových fantaziích stává. Nicméne je to jeden z prvních sci-fi příběhů, který se mi dostal do rukou, na knihu vzpomínám dodnes a z čiré nostalgie bych si velmi přála ji mít ve sbírce.