Balzac

Že André Maurois je autor, který dovede psát o osudech slavných, to je známé. Někomu se mohou zdát jeho biografie nudné, totiž těm, co vlastně rádi nečtou a tlusté knihy bez akčního děje je děsí. K těm naštěstí nepatřím, takže jsem přímo zhltala jeho dílo s prostým názvem Balzac. Mapuje život slavného spisovatele od narození až k smrti, vypráví o jeho rodině, rozporuplně bažící po penězích, po světském pozlátku a přitom jsou mnozí příslušníci líčeni jako bytosti s krásným duchem a nevšední inteligencí, zejména Balzacova sestra Laura. Honoré, líčený jako velmi brzo zestrárlý, malý otylý mužík se špatnými zuby plane vnitřním žárem ctižádosti a představivosti a tyto vlastnosti mu dopomohou stvořit spousty dodnes uznávaných románů, z nichž bych namátkou vyjmenovala Šuany, Otce Goriota, Lesk a bídu kurtizán či Starožitníkův krám. Velmi plodný autor napsal i řadu jiných: romány Ztracené iluze, Eugenie Grandetová, Honorina, Gobseck, Lilie v údolí, Stará panna a mnoho jiných. Poslední Balzacovy roky byla jeho "múzou" polská šlechtična provdaná a ovdovělá v Rusku, Evelína Hanská, která se po řadě průtahů za něj nakonec provdala. Je nutné se ptát, zda by Honoré de Balzac stvořil tolik krásných příběhů, kdyby k tomu nebyl nucen svým neustálým nedostatkem peněz a četnými dluhy. Ostatně na závěr mne napadá onen vtip, který se o Balzacovi svého času vykládal: Do jeho obydlí vnikl v noci zloděj a za svitu lapmičky se paklíčem pokoušel dostat do Balzacovy zásuvky u pascího stolu, kde předpokládal nalézt něco cenného. Otylý Balzac ve svém typickém pracovním hábitu, připomínající kněžské roucho, ho však překvapil. A oslovil jej prý takto: "Ale příteli! Snad tu nehledáte peníze, v noci, s lucernou a se šperhákem? To jste na špatné adrese, peníze já v této zásuvce nikdy nenacházím ani ve dne a s vlastním klíčem!"