Kal

Jak už jsem se onehdá zmínila, nakupovat v levných knihách se vyplatí. Padla mi tam do ruky i kniha Judy Nunn(ové, je to žena). Kniha má název Kal, což je alespoň v české překladu dvojznačné. Kal může znamenat hnus, špínu, falešné pozlátko syrových dob, ale také zkráceninu názvu města, Kalgoorlie. Ačkoli příběh začíná v roce 1892 docela jinde, osudy bratrů Giovanniho a Rica se brzo přenesou právě do Kalgoorlie, stejně jako příběh dívky Terezy či krásné Catariny. Zvláště Catarina s nemanželským dítětem hraje velkou úlohu v životě Giovanniho, který se do ní zamiluje na první pohled ještě v rodné Itálii, je však přesvědčen, že už jí nikdy neuvidí. A přesto je život právě v Kalgoorlie opět svede dohromady. Syrové, čerstvě osídlené město, kde se v záborech horlivě dobývá zlato, třebaže většina lidí nakonec skončí s holýma rukama a štěstí se usměje jen na některé. Román poněkud připomíná Poutníky Kathleen Windsorové, není ovšem tak podrobně rozpracovaný, nesleduje osudy tolika hlavních hrdinů, románové postavy však jdou dějem od mládí až do pokročilého věku. Autorka svým dílem získala přízeň mnoha čtenářů a není divu, sama pochází z Austrálie, příběh je postavený na vzpomínkách její matky a z kažé kapitolky je znát, že spisovatelce je toto téma blízké.