úterý, října 16, 2007

Harry Potter

Kdysi byly knihy přísně rozčleňovány - co je pro děti, co pro dospělé. Když si nějaký dospělák s radostí přečetl knihu pro mládež, pomalu se na něj koukalo jako že je blázen nebo už zase pomalu dětinští. Dnes se tyto rozdíly mnohdy stírají a je to dobře. Já jsem si například s velikou chtí přečewtla první tři díly Harryho Pottera, ačkoli jsem už vlastně v babičkovském věku. A řeknu vám, vůbec mi nepřipadalo, že je to pro mne četba nevhodná. Je to nápadité, zajímavé, člověk se chvílemi zasměje, některé figurky si zamiluje (já nejvíc toho těžkopádného lesního Hagrida) a jiné nenávidí (tedy páni, jak mě lezl při čtení na nervy učitel Snape!). Šprtka Hermiona by lezla na nervy ještě víc nebýt toho, že má dobré srdíčko a v pravé chvíli dokáže podržet své kamarády. A svět kouzel a čárů je tak podmanivý, až bych se chtěla alespoň jednou podívat do Bradavic i přes jisté obavy, že tam někde v temném lese číhá Ten, jehož jméno není radno vyslovit. Všem dospělákům, kteří příběhy malého obrýleného čarodějnického žáka ještě nečetli vřele doporučuji.