Rembrandt van Rijn

Příležitostně si ráda přečtu nějaký ten životopis. Zajímavé jsou životopisy opravdu slavných a dávno již zemřelých osob, člověk se v nich dozví něco o konkrétní historické době a třebas o tom, jaké zázemí měl za sebou takový Rembrandt van Rijn, než stvořil své pověstné obrazy. Ale nepohrdnu ani životopisy hereckými, za těmi člověk musí číst často mezi řádky. A často si vykombinuje docela zajímavé věci, i když co je na nich pravdy, to se asi nikdy nedozví. Herci většinou své životopisy autorizují a podílejí se na jejich vzniku. Ne tak dávný francouzský idol Alain Delon. Už v dově jeho vrcholných filmových úspěchů se šuškalo, že minulost má podivnou a dost temnou a něco na tom asi bude, protože když se ho odvážil oslovit autor Rein Zondergeld, odmítl podávat odpovídat na jakékoli dotazy a od svého životopisu se jednoznačně distancoval. Kniha tak vznikla na základě novinových zpráv a výstřižků z časopisů, z výtahů policejních výpovědí (neboť jedním z ožehavých míst Delonova života byla smrt Jugoslávce Stafana Markoviče, který byl jednu dobu údajně jeho tajemníkem a později byl nalezen mrtev a pohozen v plastovém pytli na smetišti s odpadky). Zdá se, že slavný Černý tulipán nebo Inspektor Borniche měl v této kauze jakési máslo na hlavě! V soukromí si také moc radostí neužil, po bouřlivém románku s dávnou hvězdou Rommy Schneiderovou se neoženil příliš šťastně, syn Anthony léta ludral, pil a fetoval, další manželka mu dala po létech soužití kopačky na stará kolena, takže zůstal nešťastný, opuštěný a sám. Až se člověk musí ptát, zda v jeho případě to nemá nějakou sovislost s pořekadlem "Jak se do lesa volá, taková je ozvěna." Já měla delona na filmovém plátně ráda! Krom zmíněných filmů vzpomínám také na Geparda, Melodii podzemí, zamilovanou hříčku Kristina (právě s Rommy Schneiderovou), ze všeho nejvíc snad na film V plném slunci. Ten byl po létech zfilmován znovu (a opět úspěšně) pod originálním názvem Talentovaný pan Ripley

Dům na střeše

O prodlouženém víkendu jsme byli na chaloupce a i když tam člověk takhle na jače dře na zahradě hůř než dávný jižanský černý otrok na plantážích, na čtení se chvilka také najde. Ovšem na lehké čtení, abych se zanášela klasikou či snad dokonce rozjímavě Biblí, to u mne nehrozí. Z chalupářské knihovny jsem vylovila ošumnělou detektivku s názvem Dům na střeše, kterou důmyslně zkonstruovala Mignon G. Eberhardová. Když dívka Debora přijme pozvání na čaj k vysloužilé divadelní pěvkyni, netuší, že se stane svědkyní její vraždy. Sympatický Anthony Wyatt ji přistihne v bytě zavražděné a jak se zdá, věří, že ona nezabíjela. Nabízí pomoc, která je nezkušené dívce teprve později dost podezřelá. Vždyť neviděla, kdo v střešní nástavbě střílel na pěvkyni Mary Monroe, nebyl to nakonec on sám? A proč byla Mary tak roztržitá a vyděšená a proč vlastně ji, zcela cizí osobu, ten den na čaj pozvala? Jak se k tomu všemu postaví důstojná teta Julietta, dosud dáma s nezbytnou gardénií v klopě? A jak před skandálem zachránit milovaného otce, který od úpadku v roce 1930 přežívá pouze ze dne na den? Do děje postupně vstupují sousedé, obyvatelé důstojného domu na vyhovující adrese, všichni něčím podezřelí. A samozřejmě policie, která nevěří, že vraždu neprovedla Debora. Kde je pravda? Proč došlo ke zločinu v téměř utajené střešní nástavbě, které všichni říkají "dům na střeše"? Motiv se skrývá v minulosti, čtenář si ale musí počkat téměř až do konce a pořádně se podusti ve vlastní šťávě, než dojde k rozuzlení.

Nenávist

Na cestách se nejraději uchyluji k odpočinkové literatuře, když to není humoristický román, odnese to detektivka. A že mám ráda příběhy Ed McBaina, to už jsem kdysi říkala. Tentokrát jsem na služební cestu přibalila jeho útlou knížku s názvem Nenávist. Příběh z doby, kdy Bainův hrdina Steve Carella ještě pouze chodí s hluchoněmou kráskou Theodorou Franklinovou, která se právě na konci této knihy stane jeho manželkou. V tom čase jsou během jednoho týdne stejným způsobem zastřeleni dva policisté. Třetí, pátrač Hank Bush, však dovede svým kolegům v poslední chvíli předat závažné informace. Carella chápe, že se jedná o boudu a tuší, kdo za tím vším stojí, udělá ale chybu a naznačí cosi jednomu novináři. Etika neetika, tento zástupce sedmé velmoci poskytnutou informaci zvařejní a tím rozpoutá peklo, v němž může skončit nejen Carella, ale i jeho nicnetušící snoubenka Teddy... Že příběh skončí dobře a dokonce i klasickým happy endem, svatbou Carelly s Theodorou, to už jsem řekla na začátku. Kdo a proč ale zařídil, aby jako první zemřel policista Mike Reardon, to se, čtenáři ode mne nedozvíš!