pátek, srpna 31, 2007

Matvejovo mládí

Pokud jde o ruskou literaturu, nemusí to být zrovna klasici jako Tolstoj nebo Turgeněv, abyste si početli. Celý život se mnou putuje kniha od Ivana Aramileva, nazvaná Matvejovo mládí. Moje mládí je už dávno pryč a mládí té knihy také, vždyť vyšla v nakladatelství Rovnost Brno v roce 1950. Ale ten příběh nezstárl. Matvej s typickou starosvětskou ruskou rozšafností vypráví o svém dětství v malé vesničce uprostřed tajgy, o dědovi a babičce, o rodičích a sousedech, také ale o přírodě, o zvířatech. Popisuje lov na medvěda a na sobola, stejně jako zvyky při venkovské svatbě. Matvej však nechce zůstat navěky jen ve vsi, tím spíš, že by ho - pokládaného za značného nezbedu - rádi oženili. Vydává se na dlouhou cestu, napřed za domorodými Jargunci, mezi nimiž má přátele, později do do města. Městský život ho ale skličuje, schází mu volnost a neprostupné hradby milované tajgy. A přitom by mohl ve městě žít jako pán, při svých potulkách narazil v přírodě na potok plný zlatých valounů a vlastně je z něj boháč. Matvej však dobře cítí neupřímnost některých měštáků, kteří se k němu mají jen proto, že je bohatý. A navíc mu tu opět starosvatují nevěstu, o kterou nestojí. Opouští civilizaci, aby se usadil zase v pustině a živil se lovem, ale ani tím není náhle spokojen. Nedaleko od něj má v tajze svou chýši starý Jermolaj, žije v té pustině s dcerou Marfou. A Matvej, tak dlouho nevšímavý k ženám, konečně chápe, co mu k životu schází. Jermolaj by rád viděl dceru zaopatřenou, nemá nic proti jejich vzájemné náklonnosti, ale "...děti, bez požehnání se nehodí žít pohromadě, musíte zajít k popovi." Kdepak ale sehnat popa v tajze! A tak se Marfa k Matvejovi nastěhovala jen tak. Ještě jednou se Matvej objeví ve své rodné vsi, aby se dozvěděl, jak je s příbuznými, ale po krátké návštěvě se vrací k životu, který si vybral. A i milovaný dědeček Spiridon konečně uznává :"Vyrostl, nezbeda." Je to příběh, kde se autor vyznává ze sAvé lásky k přírodě, k volnosti člověka, k jeho lidské důstojnosti. A vyznává se krásně, věřte mi.

úterý, srpna 21, 2007

Saturnin

Cítím to tak, že většina humoristických knih je napsána se zřejmým cílem sice pobavit čtenáře, ale hlavně na tom vydělat nějaké peníze, zatímco některý příběh vytryskne autorovi přímo ze srdce a asi by ho musel hodit na papír a pustit mezi lidi, i kdyby na něm nevydělal ani korunu. Takový je podle mne Saturnin Zdeňka Jirotky. Vyprávění ústy mladého, svobodného a dobře situovaného muže by nebylo ničím objevným, kdyby nešlo o to, že si onen muž v jakémsi poblouznění opatřil sluhu s nezvyklým jménem Saturnin. Sluhu inteligentního, vynalézavého, naprosto oddaného, leč mírně řečeno, poněkud zvláštního. Že ve svém dřívějším působišti donutil vlezlého lupiče k souboji řemdihy, místo aby na něj zavolal policii, to je jen nepatrná ukázka jeho zvláštnosti. Jistou nafrněnou zaměstnavatelku shodil do zahradního jezírka mezi zlaté rybičky a přitom jí korektně dokázal oznámit, že je prostřeno. Když se Saturnin objeví na scéně vedle rovněž velmi svérázného doktora Vlacha, je to dvojice k pohledání. A když se do příběhu zaplete ještě vypravěčův dědeček, všetečná teta Kateřina, její nesnesitelný syn Milouš a navíc krásná slečna Barbora, do které se lze tak, ale tak snadno zamilovat, je to příběh nejen plný humoru a paradoxu, ale i jemného porozumění. Vždycky si na něm ohromně pochutnám, třeba jen proto, abych se dočetla, že zesnulý manžel tety Kateřiny byl také lumen, neúspěšný vynálezce, jehož valně opouštěli jeho zaměstnanci, aby dali přednost bezpečnější práci v blízké továrně na třaskaviny...

pondělí, srpna 13, 2007

Levné knihy

Nevěřte, že pěknou knihu musíte koupit výhradně za drahé peníze někde v předním obchodě. Na takové výdaje já prostě nemám. Přesto nejsem škodná. Pečlivě sleduji krám se zlevněnými knihami a občas tak ulovím hotovou perlu. Jako nedávno napínavý příběh od Hilary Normanové, nazvaný Hry o moc. Kdo četl román Detektiv, který napsal Arthur Hailley, může mít představu, v jakém duchu se nese tento příběh. Namísto detektiva je tu tentokrát psycholožka Grace. Že vyřeší několik sobě podobných vraždo od ní nikdo nečeká, policie totiž hlavního podezřelého už má, je jím dospívající dívka Cathy. To ona údajně ve spánku postupně skalpelem zavraždila svoji matku i nevlastního otce, ošetřující lékařku i vlastní tetu. A je marné, že tomu nevěří starý doktor Becket který ji prohlížel, ani jeho adoptovaný syn, černý detektiv Sam. Vždyť ani Cathy si chvílemi není naprosto jistá, že zmíněné zločiny v jakémsi pominutí smyslů nespáchala a vražedný nástroj se po řase najde zahrabaný na zahradě u jejího domova. Psycholožka Grace dívce pomáhá ze všech nejvíc, protože jí s ní pojí dávné tajemství, tato pomoc jí ale přináší i nepochopení lidí, kterých si váží a má je ráda. A nakonec může stát život ji i jejího přítele Sama Becketa. Román má přes 300 stran, ale čte se doslova jedním dechem!