sobota, září 29, 2007

Nenasytný jako moře

Že mám ráda knihy od Wilbura Smitha, to jsem už myslím několikrát vyjádřila. I když ne všechny má stejně povedené, kniha Nenasytný jako moře mezi ně rozhodně nepatří. Napínavému příběhu vévodí Nicholas Berg, na scénu vstupuje ve chvíli, kdy vlastně přišel o všechno. Mezi líčením vyplutí záchranné obří lodi Warlock se čtenář dovídá, že Nicholas má za sebou pohádkový vzestup, dlouhé léta pracoval na prestižních postech mamutí lodní společnosti Christy Marine, ženatý byl s jedinou dcerou většinového majitele Christiho, krásnou Chantelle, vychovávali spolu syna... jenomže do cesty se mu vpletl dravý a podnikavý sok Duncan Alexandr, který ho různými triky dokázal připravit nejen o výsostné postavení, ale nakonec i o manželku a o syna. Nicholas se nevzdal, za cenu obrovského zadlužení nechal podle vlastních projektů postavit obrovskou plovoucí konstrukci Warlock, která má v případě potřeby umět zachránit moderní nástupce Titanicu stejně jako obří přepravní tankery. Nikoli samozřejmě z lásky k věci, za zachránění takové lodi se vyplácejí obrovské částky. Když po prvním zásahu mezi cestujícími zachrání mladou Samanthu, mohl by příběh jejich láskou zdánlivě skončit, všechno ale naopak začíná. Samantha je horlivou přívrženkyní ekologie a ochrany přírody, což nutí Nicholase k zamyšlení - jeho poslední návrh pro Christy Marine byl obrovský tanker pro přepravu mnoho set tun ropy, má ale nezvratné důkazy, že po jeho odchodu ze společnosti jeho nástupce Alexandr projekt šidí kde může, aby ušetřil. A spustit na vodu něco tak nebezpečného, to je jako časovaná bomba. Navíc i jeho krásná bývalá manželka Chantelle, nyní paní Alexandrová, konečně procitla z okouzlení a pochopila, že její nový manžel je pořádný zmetek. Ráda by Nicholase zpátky a dělá pro to doopravdy vše. Jen silný, rozhodný a opravdu nenasytný jako moře, jen takový muž může lákavou nabídku odmítnout a ve zralém věku sahnout po nové šanci - a to v nejednom směru.

pondělí, září 10, 2007

Kal

Jak už jsem se onehdá zmínila, nakupovat v levných knihách se vyplatí. Padla mi tam do ruky i kniha Judy Nunn(ové, je to žena). Kniha má název Kal, což je alespoň v české překladu dvojznačné. Kal může znamenat hnus, špínu, falešné pozlátko syrových dob, ale také zkráceninu názvu města, Kalgoorlie. Ačkoli příběh začíná v roce 1892 docela jinde, osudy bratrů Giovanniho a Rica se brzo přenesou právě do Kalgoorlie, stejně jako příběh dívky Terezy či krásné Catariny. Zvláště Catarina s nemanželským dítětem hraje velkou úlohu v životě Giovanniho, který se do ní zamiluje na první pohled ještě v rodné Itálii, je však přesvědčen, že už jí nikdy neuvidí. A přesto je život právě v Kalgoorlie opět svede dohromady. Syrové, čerstvě osídlené město, kde se v záborech horlivě dobývá zlato, třebaže většina lidí nakonec skončí s holýma rukama a štěstí se usměje jen na některé. Román poněkud připomíná Poutníky Kathleen Windsorové, není ovšem tak podrobně rozpracovaný, nesleduje osudy tolika hlavních hrdinů, románové postavy však jdou dějem od mládí až do pokročilého věku. Autorka svým dílem získala přízeň mnoha čtenářů a není divu, sama pochází z Austrálie, příběh je postavený na vzpomínkách její matky a z kažé kapitolky je znát, že spisovatelce je toto téma blízké.