Poklad v jediné růži

Za velmi zdařilou knihu pro mládež považuji Poklad v jediné růži od A.P.Pearceové. Kdysi vyšla v edici Knihy odvahy a dobrodružství (ta je zasvěcencům dodnes známá pod zkratdkou KOD a svého času snad v této edici vycházely snad jediné slušné knihy tohoto druhu). Příběh je to vlastně skoro detektivní, i když hlavními hrdiny jsou dva chlapci. Oni totiž usilovně pátrají po pokladu, který dávný urozený předek jednoho z nich kdysi ukryl neznámo kam, jako návod zanechal jen nesrozumitelnou říkanku. Od té doby kdysi mocná a bohatá rodina upadala, až skončila v bídě. Právě nalezení ztraceného pokladu by jistě vyřešilo všechny problémy čtrnáctiletého Adama a jeho blízkých. A samozřejmě, že kluci za pomoci neodmyslitelné kánoe Střelky nakonec vlastním přičiněním tajemnou skrýš najdou, jenže prázdnou. Kdo nakonec ztracený majetek rodiny najde a za jakých okolností, to neprozradím. Koho téma zaujalo, ať si knihu přečte od A do Z, stojí za to!

Měsíční kámen

Mám docela ráda literárního autora Wilkie Collinse, i když prý je - ač jeden ze zakladatelů detektivky - trošičku opomíjený. Asi vím proč. Nedavno jsem si po mnoha létech podruhé v životě přečetla jeho Měsíční kámen a měla jsem co dělat se tím přelouskat, jak to bylo podrobné, dlouhé a chvílemi rozvleklé. Inu, jsme už- málo platné - děti odchované (nebo poznamenané???) jinou dobou! Ale když jsem se nakonec přesto po mnoha večerech donutila to celé přečíst slovo od slova, bylo to také nádherně plynulé, souvislé a smysluplné. Nicméně chápu, že ne příjemně čtivé někomu, kdo se žene za podstatným v prvních pěti či deseti stránkách. Všem, kdo takoví nejsou ale vřele doporučuji malinko strašidelný a přitom malinko naivní příběh o posvátném indickém diamantu, jeho záhadném osudu a o mnoha osudech lidí, kteří se okolo té cennosti pohybovali. A to ve víru nešťastné i šťastné lásky, ve stínu vraždy a lži - no prostě přesně tak, jak bylo zvykem spřádat příběhy v té době. (W.Collins byl Angličan, narodil se 8.1.1824 a zemřel 23.9.1989)

Hrdinný kapitán Korkorán

Knihu Hrdinný kapitám Korkorán jsem měla jako malá už pradávnou, v brožovaném vydání a v salátovém stavu, byla totiž ještě po mém tátovi. On ji miloval a já také. Zamýšlet se nad věrohodností jejího obsahu nemá cenu, je to nesmysl na nesmyslu a celek může vyloudit jedině útrpný úsměv. Autor (Alfred Assolant) však mistrně ovládal umění, jak chytit mladinkého čtenáře za srdíčko. Příběh, odehrávající se převážně v Indii, vypráví o statečném kapitánovi a krásné princezně Sítě, o lásce těch dvou i o chytré ochočené lvici Jiskře. Za jejich poutavými příhodami je všechno ostatní jen malebným pozadím, takže historické nepřesnosti stejně jako zjevné nelogičnosti jdou stranou. Umělecká hodnota tohoto dílka je zaručeně nulová, přesto jsem však neváhala v dospělosti opatřit nový výtisk a obdařit jím svého synka, protože pro vznícenou dětskou dušičku je takové počtení - jak si ještě pamatuji - prostě eňo ňuňo!

Ps baskervillský

Kniha Pes baskervillský kdysi vyšla ve Státním nakladatelství dětské knihy. Osobně se domnívám, že k tomu mohlo dojít jedině souhrnem nedopatření a omylů. Předložit totiž dětskému rozoumku jeden z nejzdařilejších příběhů Sherlocka Holmese z pera sira Artura Conana Doyla je sama o sobě odvaha, ta zápletka je totiž - jak asi každý ví - značně hrůzostrašná. Nehledě na ostatní okolnosti, že tohle prošlo v tehdejší komunistické ČSSR naprosto nechápu! Je ale fakt, že jsem knihu vyhrabala při nedavném úklidu knihovny a znovu jsem si ji přečetla jako velmi dospělá. No, četla jsem ji s gustem, ale šťastně zahrabaná v peřinách jsem se nebála ani záhadného světla na blatech, ani strašlivého vytí!

Kalle Blomkvist zasahuje

Kalle Blomkvist zasahuje - to je další povedená knížka pro začínající čtenáře. Napsala ji známá švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová a Kalle podle jejího názvu zasahovat opravdu musí, protože i když je to ještě kluk, duší je rodilý detektiv. A tak když vidí, že kdosi v noci nejen slídí v domě známého vynálezce, ale dokonce unáší jeho malého synka Rasmuse, vrhá se do akce. Ostatně ne poprvé, autorka s tímto hrdinou spáchala příběhů několik. Z prázdninových her dvou dětských skupin na válčení Červené a Bílé růže se vyklube opravdový boj s profesionálními zločinci. A ten musí Kalle se svými kamarády pochopitelně vyhrát. (Název českého vydání ale není původní, v originálu se příběj jmenuje sice výstižně, leč poněkud nenápaditě Kalle Blomkvist a Rasmus).

Malevil

Vzpomínám si, jak jsem poprvé četla knihu Malevil ( autor: Robert Merle). Mráz mi šel po zádech! Jde o příběh hrstky rozdílných lidí, které zcela nepřipravené zasahne atomová exploze. Jako zázrakem všichni přežijí v masivním sklepení starodávného hradu Malevil, ale když se konečně odváží vyjít ven zjistí, že svět jaký znali už neexistuje. Jsou nuceni si vytvářet vlastní pravidla a morální kodex aby mohli dál žít. Situaci jim přitom vůbec neusnadňuje fakt, že na světě nejsou jedinými lidmi, kteří katastrofu přežili. Tuto knihu bych vřele doporučovala jako povinnou četbu všem světovým politikům a vojenským činitelům. Potom by snad nemysleli jen na vlastní prospěch a snažili by se, aby jakýkoli Malevil zůstal jen na papíře!

Briga Tři lilie

Znám málo tak povedených literárních výtvorů pro děti, jako je kniha nazvaná Briga Tři lilie od švédského autora Olle Mattsona. Kdo by čekal téma námořnické, velice by se mýlil. Hlavním hrdinou je chlapec Mikel, který žije v malé vesnici s babičkou a nemá tatínka, protože právě ten kdysi odplul na zmíněné lodi jako kapitán a nikdy se nevrátil. V příběhu hrají nemalou roli zvířátka - želva, pes Bob a ovečka Ulrika - a také holčička Tua-Tua, starý tesař, jeden čeledín a hlavně bohatý a zlý statkář Sintor. Ten chce Mikla s babičkou vyhnat z chalupy a chlapec věří, že by k tomu nedošlo, kdyby se konečně vrátil z cest jeho tatínek kapitán. Místo toho se však ve vesnici objeví záhadný a sympatický zlatokop Pat O Brien, do příběhu se zaplete jistý lodní deník a zmizelá krabička plná amerických dolarů a také důležitá otázka, zda byl Miklův tatínek vůbec kapitánem. Ale nakonec - jako v každém správném dětském příběhu - všechno dopadne dobře a skoro pohádkově!

Honzíkova cesta

Jestlipak si ještě dnes někdo vzpomene na Honzíkovu cestu od Bohumila Říhy? Kdysi to byla celá léta povinná školní četba. Nevím, co čtou malé děti ve škole dnes a čtou-li vůbec, nemám ve své blízkosti nikoho, koho bych se na to mohla zeptat. Ale docela mnou otřáslo, když jedna známá paní asi kolem padesátky na tu dětskou knížku ohrnula nos a povneseně pravila:"No to bylo taky hrozné, ta komunistická slátanina o dědečkovi z JZD, jakou nám tehdy dávali číst." Tedy, já samozřejmě chápu, že na určitá léta lidé dodnes neradi vzpomínají, ale proč se ofrňovat i na dětskou literaturu, kde jedinou připomínkou stávajícího režimu byla právě jen ta zmínka o družstvu? Jinak je celý příběh dětským dobrodružstvím malého chlapce v neznámém prostředí a to vyprávěná způsobem, který dodnes považuji za roztomilý!

Úvod

Tak si myslím, že kniha a člověk, to k sobě patří snad ještě víc než člověk a pes. A že o pejscích se říká, že to jsou nejlepší přátelé člověka. Kniha je také přítel. Pobaví nebo sdělí moudro, navíc se nemusí venčit, nečeká misky granulí a nemusí se jí otírat tlapky. Stačí vsunout do kabelky či do tlumoku a je vždycky po ruce. Bohužel, v dnešní době jí silně vytlačuje televize a internet, takže za několik generací to asi bude někdei v muzeu stejně kuriózní exponát, jako dnes drbátka na vši či pasti na blechy našich urozených předků. Než na to dojde, budou se možná jednotlivé výtisky vyvažovat zlatem. Už dnes, když navštívím knikupectví, mám pocit méněcennosti, že s sebou nemám zlatou kreditku, neboť snad jen takto obdařený člověk si tam může po libosti vybírat. Naštěstí existují antikvariáty a veřejné knihovny. Protože čtení, vážení lidé, to není mučení, to je lidská výsada! Tu a tam tady budu o některých knihách vyprávět, třeba si to někdo přečte a možná se i namlsá natolik, že po některé z nich jednou sahne sám!