neděle, listopadu 22, 2009

Vrah vdovy Lerougeové

Sáhnout někdy ke klasice není na škodu. Léta mám v knihovně útlou detektivku s názvem "Vrah vdovy Lerougeové", léta ji na volné polici oprašuji a ochraňuji s jistotou, že jsem tohle kdysi přečetla, mělo to hlavu i patu a prostě se mi to líbilo. Nějak se stalo, že se věrný duplikát tohoto detektivního románu ocitl i u nás na chalupě a tam, po mnoha létech, znovu přišel ke cti. A znovu mě okouzlil příběh starého pána, žijícího si v pohodlí ze soukromých příjmů, který jen tak pro zábavu fušuje do řemesla starofrancouzské policii, až je proto mezi tímto stavem známý pod přezdívkou Louskáček. Že se mu vždycky úplně nezadaří je nutně zákonité, ale když je zavražděna právě vdova Lerougeová a mezi podezřelými se ocitne i milý mladý advokát Noel, jehož Louskáček považuje téměž za syna, je čtenář vtažen do tenat symaptií a nesympatií: mohl skutečně vraždit jemný Noel, syn který miluje a a ctí svojí matku nade vše? Či je za tím mladý bohatý vikomt, Noelův nevlastní bratr? Jemná Klára ze zchudlé šlechtické rodiny může ovlivnit úsudek hlavního soudce, protože ji miluje, neovlivní ho ale nesprávným směrem, když ona nemiluje jeho, ale právě podezřelého vikomta? Zvláštní na této četbě je, že autor, francouzský novinář Emil Gaboriau, stvořil svého detektiva Louskáčka údajně v době, kdy svetlo svět spatřil i Sherlock Holůmes, tedy v době pro nás již historické. A přesto, je to moc krásné počteníčko! Vřele doporučuji!