Nenávidím a miluji

Víceméně náhodou se mi dostala do rukou kniha od Valji Stýblové, nazvaná Nenávidím a miluji. Vydání pochází z roku 1969 a podle průvodního slova na přebalu soudím, že to je vydání první. Název je doslovným překladem veršů římského lyrika Gaia Valeria Catulla "Odi et amo" a přesně o to v příběhu také jde. Tvrdit ovšem, že děj knihy pojednává o nezlomné lásce stárnoucího středoškolského profesora ke své studentce a pozdější manželce Magdaleně, zatímco Magdalena je nespokojená coura, co mu podvrhne cizí dítě a po několika nevěrách mu nakonec podrazí nohy svým útěkem do zahraničí, to by bylo příliš jednoduché. Profesor, již starý pán, vypráví celý ten příběh doktorovi, svému bývalému žákovi. A s odstupem let při té rekapitulaci zjišťuje, že i sám udělal v tom podivuhodném vztahu s velmi mladou ženou mnoho chyb. Přesto sice nenávidí, ale i miluje Magdalenu až do hořkého konce - a ten je skutečně překvapivý, protože spisovatelka důmyslně graduje své vyprávění tak, že čtenář teprve při několika zbývajících stránkách pochopí, co je vlastně mladý doktor a ochotný posluchač zač - a co se stalo s Magdalenou. Valja Stýblová pracovala sama jako lékařka, konkrétně byla docentkou neurologie a ve volném čase se věnovala literární činnosti. Napsala ještě knihy Mne soudila noc (její prvotina), Moje velká láska a Dopis Kláře. S hanbou přiznávám, že jsem ani jednu z nich nečetla.

Podhorská vesnice

Vím, že se asi leckomus nezavděčím, protože číst klasiky, to se dnes už jaksi nenosí. A Božena Němcová je bezesporu klasickou zástupkyní českého spisovatelství. Její Babičku nás kdysi nutili číst ve škole a snad proto si starší generace Němcovou vůbec nepustila do srdce. Její tvorba ale, to je kus historie. I když vezmete do rukou například román Podhorská vesnice. Vedle rodiny vrchnosti - hraběnky, mladého hraběte, jejich schovanky Jelenky - líčí i chudé, dívku Dorlu a její babičku, dráteníka Jana či úlisného darebáka Srnu. Nesmí chybět ani láska, takže jinoch Pavel kouká po chudé Dorle a Hrabě Hanuš nezůstane chladný k hezké Jelence, ale příběh rozhodně není selanka o lásce, je to silný příběh na podkladu tvrdé reality. Samozřejmě, autorka s krásnou duší se nevyhnula určité naivitě - popisy vztahu mezi šlechtou a poddanými jsou tak ideální, že by je bylo možné přirovnat k utopii, to snad ale nelze mít autorce za zlé.

Vzala jsem si bestsellera

Není tomu tak dávno, co ve vysokém věku zemřel spisovatel Arthur Hailey, autor mnoha zdařilých románů. O tom, že jeho témata jsou skutečně zajímavá svědčí fakt, že několik jeho literárních předloh bylo zfilmováno a filmy se dočkaly velkého úspěch (například Hotel, Letiště). Ne nadarmo o jeho životě sepsala knihu jeho manželka Sheila a nazvala ji Vzala jsem si bestsellera. On snad totiž vážně každý jeho román je špičkový. Postupně se zmíním o všech, které jsem přečetla, dnes začnu románem Kola. Je to příběh z prostředí automobilek, navrhování nových aut, jejich výroba a úspěšné uvedení na trh je tu alfou i omegou, nic z toho by ale samozřejmě nemohlo vzniknout, nebýt lidí. A o lidech, o jejich životech a sokromých osobách je ten příběh také. Jak dopadne pod tlakem manželství Adama Trentona? Bude vůdčí osobnost Brett dosmrti jen navrhovat auta nebo se odhodlá svůj život změnit? Hailey má v každém svém příběhu lidi živé a blízké, ztotožnit se s jejich problémy může každý - a v tom možná vězí jeho úspěch.

Katova píseň

Milovníci závažných příběhů by neměli vynechat ze svého repertoáru knihu Normana Mailera Katova píseň. Údajně vznikla na mitivy skutečných událostí a čtenáře by nemělo odradit, že je to kniha tlustá přes 600 stran. Jejím antihrdinou je na doživotí odsouzený muž. Odmalička nebyl jako ostatní a problémy kvůli tomu neměl jen on, ale i jeho rodina. Příkazy, zákazy, domluvy ani tresty vůbec nic nevyřešily. V dospělosti naplánoval přepadení a zastřelil přitom několik lidí. Odsouzen k doživotnímu vězení projde pozoruhodnou proměnou. Pod vedením psychologů v sobě objeví malířský talent, doplňuje si vzdělání a postupně začne přwehodnocovat své chování. Je to vlastně jiný člověk než ten, ktzerý bestiálně vraždil. Při své inteligenci chápe, že ve zmírnění trestu nemůže doufat. Zároveň však považuje doživotní vězení za nesnesitelné a zažádá s rozmyslem o trest smrti. Proti němu ovšem stojí jak platné zákony justice tak lidé, kteří trest smrti zásadně neschvalují.

Kapitán Fracasse

Milovníky kvalitních zamilovaných románů bych ráda upozornila na knihu Théophila Gautiera Kapitán Fracasse. Gautier byl mladším vrstevníkem Honoré de Balzaca a zatímco Balzacova díla už dnes většina čtenářů snadno nestráví, Gautierův příbeh si dodnes své milovníky najde a nikdo se nemusí cítit zahanbený, že by snad četl nějakou pokleslou literaturu. Oč v zásadě jde mohou vědět ti, kdo viděli podle této předlouhy stejnojmenný film, kde v jlavní roli vystupoval Jean Marais. Kdo film neviděl, tomu to prozradím: poslední potomek velmi úctyhodného, ale naprosto chudého rodu baronů Sigognaců živoří s jediným sluhou na polorozpadlém zámku, jednou ho ale o přístřeší požádá tlupa kočujících komediantů. Mladíkovi padne do srdce naivka Isabella a z lásky k ní zámek opustí a vydá se s herci do Paříže. Když po cestě zahyne komik, baron potlačí svoji hrdost a nahradí jej na jevišti v roli populárního vychloubačného kapitána, který nesmí chybět v leckterých komediích. Pod maskou není poznán, nemůže však dost účinně chránit Isabellu před pozornostmi markýze de Vallombreus. Když však vášnivý mladík naivku unese do venkovského zámku, baron a tlupa komediantů spěchají dívce na pomoc. Sigognac se s markýzem utká a těžce ho zraní, ve stejné době ale přijíždí na zámek markýzův otec, aby zabránil zločinu krvesmilstva. Přiznává, že Isabella je jeho dcera. Její matku kdysi velmi miloval, ale z politických důvodů se musel oženit podle svého postavení. Matka i s dcerou uprchla ke kočovné společnosti divadelníků a on je celou dobu hledal. Matka již není dlouhé roky naživu, ale dceru může konečně přijmout za vlastní a zaopatřit podle jejího původu. Sigognac si zoufal. Jako chudý šlechtic mohl k sobě pozvednout prostou herečku a neučinil to, protože ji nechtěl strhnout do vlastní bídy. Bohaté komtese ale nesmí křížit cestu aby se nezdálo, že jeho city mu diktuje vypočítavost. Vrací se do svého smutného domu. Po několika měsících jej ale vyruší markýz Vallombreusse. Z těžkého zranění se uzdravil, z vášnivého poblouznění pro herečku vystřízlivěl a naučil se bratrsky pečovat o nově nalezenou sestru. Ví, že Isabella se trápí láskou k baronovi a dělá jim tedy prostředníka. Závěr je vysloveně pohádkový - dojde ke svatbě, Isabella se postará o všechny členy divadelní společnosti a potom vyláká svého milého do Paříže a v jeho nepřítomnosti nechá opravit jeho zchátralé sídlo v původní pohodlný zámek.
A aby toho nebylo málo, když jse Sigignac vykopat hrob pro svého milovaného kocoura, který s ním prožil všechny krušná léta, narazí na truhličku s pokladem. Jistý jeho předek kdysi táhl do bitvy a aby ochránil svůj majetek, všechno cenného uložil a zakopal. Tajemství ukrytého pokladu se nedochovalo, ale právě od toho předka započal úpadek Sigognaců, kterým se teprve s Isabellou vrátilo do domu štěstí a blahobyt.

Řeka bohů

Wilbur Smith a jeho román Řeka bohů! Neohrnujte nos, vy, kteří jste viděli na motivy této knihy zfilmovaný televizní miniseriál! To je Pánbůh a hornudle! Osobně jsem se divila, jak mohl renomovaný autor dát svolení k uvedení takového paskvilu - a jak vůbec mohli scénáristé takový paskvil vyrobit se tří vydařených románů! Řeka bohů I. je dějově zasazená do starobylého Egypta. Jejím hlavním hrdinou je eunuch Taita, který celý příběh vypráví. Jako otrok všemocného vezíra vychoval jeho dceru, krásnou Lostris, jíž v dospělosti přes své zmrzačení miluje láskou muže. Lostris je však od dětství zamilovaná do hrdinného Tana, pána Haraba. Její láska nemá naději na úspěch, protože její otec Tana nenávidí. Taitovy pikle navíc způsobí, že po Lostris zatouží sám stárnoucí faraon. Na pozadí dávné egyptské historie se rozehrává příběh lásky a zrady, vášně a nenávisti. Taita, ač city někdy muž a hrdina, nezapře v jiných chvílích slabost eunucha a opatrnost otroka, obávajícího se o svůj život. Přesto je to právě on, kdo věrně podporuje zamilovanou dvojici po řadu let. I Lostris, vládnoucí regentku, i Tana, slavného vojevůdce. Příběh nemá š'tastný konec, na to upozorňuji čtenáře, kteří takové završení vyžadují. Právě proto působí celoživotní příběh Lostris a Tana tak silně. Ale přitom si nelze nezamilovat i Taitu, trochu úskočného a mazaného, hrdinu i zbabělce, eunucha a otroka.

Jeeves

Řeknu vám, kdo se rád směje, měl by do obou rukou popadnou útlé knížečky od autora, který má úctyhodné jméno Pelham Grenville Wodehouse. Ale ne všechny. Ač byl spisovatel zaměřen výhradně na výrobu humoristických románů, každý tolik nepotěší. Zato každý příběh, který má něco společného s Jeevesem, to je bomba! Jeeves je totiž sluha, komorník cosi jako Jirotkův Saturnin. Saturnina ovšem předčí co do bizardnosti nápadů, s nimiž řeší problémy svého pána. Jeho mladý velitel vypráví ty historky osobně a když si představíte styl řeči a tok úvah mladého zpovykaného pána z dobré rodiny a líčení zapeklitých kombinací, jichž se pro něho pohotový a inteligentní Jeeves dopouští, můžete se uřehtat. Pokud si pozorný čtenář neodpustí vážnější myšlenku, je to jistě ta, že Jeeves svého povrchního pána velmi převyšuje, což ale vůbec neubírá krátkým povídkám na půvabu. Samotné líčení začátků, kdy mladý muž po bujných nočních oslavcách nebyl právě reddy a u dveří mu někddo zazvonil, to je bonbńek! "Slezl jsem z pohovky a otevřel dveře. Venku stál takový uctivý mužský a řekl:"Bylo mi dáno na srozuměnou, že potřebujete osobního sluhu!" Jenomže... Ne, nic neprozradím. Vezměte sami do rukou sbírku povídek, která se jmenuje Případů se ujímá Jeeves.

Chuť i vůně

Starosvětské vyprávění o lásce několika generací, příchuť tabáku a první reklamy, to se člověku promítne po přečtení knihy Chuť i vůně od anglické spisovatelky Doris Leslie. Chuť a vůni totiž musí mít tabák a všechny tabákové výrobky a právě o tom kniha pojednává. Když se mladičká Kateřina zamiluje do elegantního Richarda Templa, je ona dědičkou váženého Hansonova obchodu tabákem a on začínajícím malířem, který kráčí ve stopách slavného strýce. Kateřině se zdá, že jejich láska bude naprosto jedinečná a mírně jí pobuřuje veskrze korektní dvoření nevábného a solidního Viléma. Postupující vývoj světa ji donutí se stát z něžné dívky prozíravou obchodnicí i za tu cenu, že ztrácí Richardovu lásku. Ale ještě mnoho let musí uplynout, než ocení podporu Viléma Roscoe, přijme konečně jeho mnohokrát opakovanou nabídku k sňatku a po jeho boku se rozmáchne k největšímu rozvoji Hansonovy firmy. Osud se však neúprosně opakuje a její jediná milovaná dcera Rosamunda se nevhodně zahledí do rozverného důstojníka Ralpha Malloryho. Její odboj proti rodině jde dokonce tak daleko, že s Ralphem tajně uprchne až do Kapského města. Po létech se stárnoucí Kateřině vrací do domu vnuk Kryštof, Rosamunda však za své pobluznění zaplatila v daleké cizině životem. Kryštof a firma je to jediné, co ji v životě zbývá, firma však stagnuje, tabákový průmysl se neúprosně vyvýjí cestou, kudy ona už pro svůj věk kráčet nemůže. A Kryštof odchází do boje v předvečer války, která se později nazývá první světovou. A je jen jediné, co Kateřině ještě zbývá - věrný manžel Vilém.

Zamrzlá loď kapitána Flinta

Myslím, že už jsem se zmínila, jaké pěkné příběhy uměl psát pro děti bývalý lodní kapitán na penzi, Artur Ransome. Mezi ně rozhodně patří i kniha Zamrzlá loď kapitána Flinta. Kdo by v ní hledal nějaké třeskuté napětí, jaké můžete vysledovat třeba v příbězích dětského detektiva Kalle Blomkvista od Astrid Lingrenové, hladal by marně. Kniha patří do série dalších Ransomových příběhů o sestrách Blackettových a jejich kamarádech, sourozencích Dickovi a Dorotce. Vyskytuje se tam však také loď a v ní pobývající starý pán, kterého si děti přibásní do role zlotřilého pirátského kapitána Flinta. Bodrý chlápek má ale přes své mrzoutství zlaté srdce a ochotně s dětmi hraje tuhle hru, takže se vlastně přece jen děco děje. Ne spádně, ne překotně, je to prostě zábavný, plynulý tok velmi hezkého vyprávění. Neklidnému mladému človíčkovi, který by raději seděl u počítače a tahal za nějaké čudlíky při jakési přiblblé válečné hře bych tuto knihu nikdy nedoporučovala. Pokud takové mládě vůbec ještě čte, určitě by ho toto dílko unudilo. Ale mladý čtenář snílek, ten si jistě počte! A když na závěr při skutečně nebezpečné akci Dick s Dorotkou dobudou "Severního pólu", dočká se vlastně i nějakého toho dobrodružství.

Klenoty přírody

Jeatlipak patříte k lidem, kteří vezmou občas do rukou také knihu s určitým vzdělávacím zaměřením? (A to nemyslím zrovna učebnici angličtiny. Třebaže je angličtina bezesporu světovým jazykem, zdá se mi, že na české půdě se to s jeho výukou v posledních létech až přehání). Mám na mysli například publikaci s názvem Klenoty přírody. Pojednává o drahých kovech, kamenech a špercích. Vedle popisu i fotografií jednotlivých kamenů se tu setkáte i se způsobem jejich těžby nebo nejčastějším způsobem zpracování. Autoři Sobolevskij a Bouška se zmiňují i o historii některých nejvzácnějších šperků.Není řečeno, že knihu musíte přečíst jedním dechem, od první do poslední stránky, stačí po chvilkách zalistovat a pročíst, nač vám padne zrak. Je to krásná exkurze po nerostech, které se nalézají na naší planetě.