Ostrov v nebezpečí

V hromadě knih, které napsal zesnulý Gerald Durrell, unikne asi většině čtenářů titul Ostrov v nebezpečí. Vcelku není divu, nepatří mezi autorovy knihy, v nichž popisuje svoje výpravy za zvířaty a ani k těm nejhumornějším, kde zapojuje do děje celé své příbuzenstvo, jako je tomu například v románu O mé rodině a jiné zvířeně. On příběh Ostrov v nebezpečí, celkově vzato, nepatří mezi autorova nejlepší díla, ne ale proto, že by to byl špatný příběh, ale prostě jen proto, že pan Durrell dovedl i mnohem lepší. Přesto mne potěšil. Když mladý Petr přijede na malý ostrůvek Zenkali, připadá mu jako ráj na zemi. To ale netuší, že britská vláda hodlá na ostrově vybudovat vojenské letiště a přehradu, čímž by se porušila přirozená rovnováha a mnoho zvířecích i rostlinných druhů by na to doplatilo. A to žádný čestný člověk nemůže dopustit. Petr tedy musí jednat mezi domorodnými i evropskými mocipány tak, aby ostrov nakonec zůstal nedotčen. Ovšem, protože příběh píše Gerald Durrell, humorných zápletek a nedorozumění se kolem toho najde dost.

Ruská kuchařka

Asi je trochu přízemní, co teď řeknu, ale mezi zajímavé knihy patří například také kuchařky. Nejn proto, aby se podle nich vařilo, ale dovedou také poskytnout dobrý nápad, podnět, prostě rozvíjejí fantazii. Syn mi tuhle přinesl jednu specialitku z antikvariátu, koupil ji za pětikačku. Pochází z roku 1980 a vydalo ji Lidové nakladatelství ve spolupráci se Svazem československo-sovětského přátelství. Asi už je vám jasné, že to bude kuchařka ruská, je to tak! Tlustý kuchař s kuchtíkem na přebalu utíká mezi hesly Lahůdky studené kuchyně - jednohubky - saláty - paštiky - zelenina - ovoce - pirohy... a je jich ještě mnohem víc. Knížka samotná je prokládaná výstižnými malůvkami, které se vztahují k jednotlivým pokrmům. Jde-li o sladkou chalvu, naleznete na příslušné straně obrázek exotického muže v odění bezmála orientálním, typický ruský mužik se culí na rybí závitky a u masových salátů číhá s věncem buřtů v tlamě zacuchaný černý pes, jaký možná hlídal i před zemljankou. 99 ruských specialit není tedy skvosty proto, že by byly nějak mimořádné, ale proto, že právě je kdosi sehnal dohromady, opatřil obrázky a vydal. Vážím si té knížky a dělá mi radsot, i když vařit podle ní asi sotva kdy budu.

Tulačka

Mám ráda příběhy francouzské autorky S.G. Colettové, jak se jí říká v Čechách. Ve starší české produkci můžete její díla odhalit pod prostým jménem Colette. Tato žena - řekla bych, že jedna z posledních dam dávného světa - žila v létech 1873 -1954. Její první manželství skončilo fiaskem, jako jedna z nejčerstvějších "emancipovaných žen" si po rozvodu na sebe vydělávala - a to ne zrovna úchvatným způsobem, jednu chvíli například vystupovala jako závojová tanečnice v Moulin Rouge. Třebaže se tato profese nedá srovnávat s dnešními nechutnými nahatými dívkami, co se vlní v kterémsi "báru" u tyče, přece jen takové zaměstnání tehdejší ženě dosti sahalo na čest a úctyhodnost. Colette však měla vpravdě pohádkové štěstí, potkala pohledného a vysoce postaveného muže, který se do ni zamiloval, vehementně se o ni ucházel - a tak se za něj provdala. Poté napsala něco přes 50 románů, které se víceméně zrodily z jejích prožitků. A teď po tom, co jsem tu vedla dlouhé kecy v kleci - mám na mysli, že za přečtení stojí její příběh, nazvaný "Tulačka" . I ten vychází z autobiografických prvků, snad dokonce víc než ty ostatní, neboť hlavní hrdinka je tu závojovou tanečnicí a zamiluje si ji pán ze vznešené společnosti. Ale to dokola, ta omáčka, která každý příběh tvoří jedinečným soliterem, ta je pořádně peprná. A co šťastný konec? Nic vám neprozradím. Vezměte si knížku a čtěte!

Neštěstí těch druhých

K dobrým kniham můžete někdy přijít velice snadno - stačí systematicky prohrabávat antikvariáty a prodejny se zlevněnými knihami. Ty kvalitní, kupodivu, se velmi často dostanou do stejné kategorie jako nepoužitelný brak, nikdo totiž není ochoten je koupit. Tak jsem přišla k útlé knížce s názvem Neštěstí těch druhých. Napsal ji francouzský spisovatel Pierre Boule, už jsem se tu o něm zmiňovala, je autorem takových filmových předloh jako je první Planeta opic či Most přes řeku Kwai. Neštěstí těch druhých sice nedosahuje takových kvalit, přesto jde o pozoruhodný příběh. Magnát Alexandre Shark se vypracoval z ničeho - pozvedl upadající otcův obchod s kaučukem a stanul na vrcholu mohutného impéria. Jediná zmínka o AIDS mu odhalí široké možnosti využití kaučuku (příběh začíná v šedesátých létech, kdy ochranné pomůcky při sexu byly dost tabu). Shark pochopí, že prezervativ je při šířící se nákaze AIDS výrobek budoucnosti a na té geniální myšlence vybuduje svůj mamutí podnik. Neváhá se ovšem kvůli ziskům uchýlit ke špinavostem, intrikám, později i vraždám - a jako by skutečně na světě někdy existovala spravedlnost, odplata je strašná.

Řeka bohů 2

Není tomu tak dávno, co jsem se zmínila o knize Wilbura Smitha Řeka Bohů I. Autor spáchal i pokračování a to by milovníkovi Egypta a příznivci inteligentního otroka Taiity nemělo uniknout. Tentokrát autor převedl děj o 4000 let dopředu, do časů moderních, kdy erudovaný věděc na základě objevených Taitových svitků pátrá po utajeném hrobu faraona Mamose. Dnešní doba má ovšem svá úskalí, takže spolu s ním pátrá - a to metodami nikoli nezávadnými - i poněkud pomatený boháč von Schiller. Na podkladě starobylého scénáře se tak odvíjí scénář novodobý, kde se přidává vědcova manželka Royana, dobrodrožný anglický šlechtic a bojovníci za svobodu Egypta - suffti. Do příběhu vstupuje i ruský opilecký průvodce Boris a jeho manželka, woizero Tessay, starobylý klášter a láska nejen v podobě dik dika, tajemného zvířete, které snad ani neexistuje a jehož životnost chce prokázat sir Nicholas Quenton- Harper, ale hlavně láska lidská, jež spoutá Royanu a Nicka, Tessay i velitele odbojářů Mek Nimura. Na pozadí dávné egyptské fresky se odvíjí novodobý příběh o zlu, vášni a touze po moci. A na pozadí tohoto se do cítění všech prolíná dávná Taitova hádanka - najdete skrytou hrobku faraona Mamose?

Velká neznámá

Právě jsem dočetla knihu od Archibalda Cronina Velká neznámá. Cronina mám ráda, jeho Hrad mistra kloboučníka pokládám za jedno z mistrovských děl beletrie, potěší i Příběhy z černého kufříku. Velká neznámá je příběh trochu tajuplný a hodně pochmurný, jak už to tak Cronin dovede. Hlavní postavou je mladý Pavel Mathry, student, který doufá, že jednoho dne se sám stane učitelem, aby ulehčil život své sedřené mamince, vdově. Ze stejného důvodu si o posledních prázdninách sežene práci, kde ale musí předložit rodný list. Po týdnech podivného mantčina chování a vykrucování, kdy rodný list není k nalezení, musí se nakonec dozvědět pravdu, kterou z lásky k němu matka celá léta tajila. Není vdova a on není poloviční sirotek. Otec žije - či spíše živoří - ve vězení, protože byl před patnácti léty odsouzen pro vraždu na doživotí. Pavel je otřesen, vzpomínky na veselého, podnikavého otce nepřipouštějí možnost, že by mohl být vrahem. Jemný, nepříliš praktický chlapec se pustí po stopách dávného zločinu, naráží však na překážky z míst nejvyšších, nikomu z tehdejších zúčastněných by se totiž nehodilo, kdyby se po létech měl prokázat justiční omyl. Čtenář brzo pochopí, že otec Mathry byl v mládí sice trochu lehkomyslný a do větru, ale že tenkrát nevraždil. Všechny stopy vedou k člověku, který požívá ve městě neomezené úcty. Pavel však musí vynaložit všechny síly, aby své předsevzetí dotáhl do konce. Bez pomoci jiných by se mu to nikdy nepodařilo, dozrává v tom boji v muže, odhazuje maloměstské předsudky vůči dívce, jejíž čest byla pošpiněna. Největší boj však nastává, když je otec Matrhy osvobozen a rehabilitován. Patnáctileté vězení se na vcelku příjemném člověku nepevného charakteru tvrdě podepsalo - místo dávného veselého tatínka je vedle Pavla chamtivý, nenávistný, hrubý muž na prahu stáří. A Pavel ještě jednou, už docela sám, musí v této situaci nalézt jediné správné řešení.

Tajný deník čínské císařovny

Pokud se komu líbila kniha Řeka Bohů I. (Wilbur Smith), měl by se vrhnout i na Tajný deník čínské císařovny od Johana Fabricia. Knihy jsou si podobné tím, že jejich fiktivní příběh vypráví kdosi v první osobě. Zatímco v Řece bohů je to otrok Taita, Fabricius zvolil za vypravěčku samotnou císařovnu. Stará nemocná žena krátí své chvíle tím, že štětečkem a tuší maluje na bílý papír písmenko po písmenku a líčí svůj život. Vrací se daleko do času svého mládí, kdy byla jako mladičká mandžuská dívka Jehonala vybraná do harému Císaře, Pána Deseti Tisíc Let. Spolu s ní šla i plachá sestřenka Sakota, daleko jemnější a krásnější, hodná nejvyššího rangu císařských konkubín. Císaře však upoutala daleko originálnější Jehonala, která měla naštěstí dost rozumu a dovedla využít jeho přízně. Co na tom, že v jejím srdci byl od nejútlejšího mládí mladý válečník Žung Lu, pohledný bratránek, pro něj byla ztracená! Jehonala se dovedla vřadit do proudu intrik císařského dvora, jejím přičiněním se sestřenka Sakota stala císařovou manželkou, z obávaného eunucha Li lien-jinga si stvořila poslušný nástroj... Když dala vyžilému císaři vytouženého dědice, její moc ještě stoupla. Císař záhy na to zemřel a byla to ona, kdo se jménem svého nezletilého syna chopila vlády. Intriky a násilí byly nutnostmi, která ji udržely u moci, ale mezi tím nechyběla ani láska, Žung Lu byl povýšen a povolán ke dvoru. K osudu císařovny však nepatří láska, pouze moc. Příběh je rekapitulací dlouhého života a početných skutků dobra i zla velmi opuštěné ženy. Sakota ji zradila, Žung Lu byl zapuzen její bláhovostí, vlastní syn se stal stejným zhýralcem jako jeho otec a na podkladu všech těchto smutných skutků stále seděla na trůnu a proti bílým barbarům bojovala žena, kterou národ napřed nenáviděl a nakonec miloval a obdařil ji přezdívkou "Starý Buddha".

Atlas rostlin

Není to beletrie, není to detektivka ani zamilovaný či historický román, v těch směrech nepobaví, lze se z ní ale leccos přiučit i po létech. Taková je kniha, o kterou jsem před časem doslova zakopla v jednom antikvariátu. Pochází z roku 1960, ve znaku má písmena SNDK což znamená, že ji vydalo Státní nakladatelství děktské knihy. V dalších údajích se každý může přesvědčit, že byla vydána nákladem 30 000 výtisků, stála 42, 50 Kčs. a určena byla čtenářům od 9 let. Ochotně jsem se přiřadila k tak mladistvým, i když už je mi drahně přes padesát, jde totiž o jakýsi atlas rostlin, pro který obrázky namaloval velice věrně Karel Svolinský a texty je doprovodil Jaroslav Petrbok. Kniha mne, městskou ženskou, vysloveně nadchla. V roce 1960 jsem nebyla vyhovující osůbkou, která by dostala tuto knihu od rodičů a ani potom se se mnou život nemazlil. Dnes ale mám možnost listovat v té rukojeti pro vzdělaná dítka kolem roku 1960 a rozeznávat třeba... jaký je rozdíl mezi pampeliškou srstnatou a prapodivně jí podobnou kozí bradou luční.